Warsaw

Už si ani nepamatuji, kdy jsme s Ter začaly plánovat tohle super dobrodružství, ale co si vybavuji úplně živě, jsou ty starosti kolem toho. Původní plán byl, že se podíváme do Varšavy, pak poletíme přes Norsko, kde budeme mít snad pár hodin, pak do Londýna, kde nebudeme mít ani chvilku a nakonec domů. Naštěstí jsme tohle spojení nenašly tak levné jako původně a rozhodly se hledat alternativu. Po hodině strávené na schodech zavřené cukrárny, kde jsme chytaly wifi zdarma, jsme našly úplně perfektní spojení z Varšavy do Osla a z Osla do Ostravy přes Katowice. A bylo jasno. Konečně se podíváme do dvou měst, která byla na mém seznamu už pěkně dlouho.

Druhý den jsme vyrazily pěšky do centra, směrem k Paláci kultury a vědy, u kterého jsme den před tím vystupovaly z autobusu. Kromě toho, že se jedná o nejvyšší a největší budovu ve Varšavě a zároveň i v celém Polsku, se taky jedná o pravděpodobně to nejfotogeničtější, co jsem kdy viděla. Tolik fotek jedné budovy z milionu úhlů jsem snad nikdy nevyfotila. Pak naše cesty na doporučení vedly k řece, kde to mělo vypadat podobně jako pražská náplavka. My jsme asi zvolily špatné místo, ale nic takového jsme tam tedy neviděly. Alespoň jsme si tam na chvíli sedly, vychutnaly si oběd a načerpaly síly na další chození v tom úmorném vedru. 




Cesta do Varšavy trvala dlouhých 6 hodin, ale překvapivě utíkala lépe, než jsem čekala. Ubytované jsme byly přes Airbnb v malinkatém bytě, který byl asi hodinu cesty pěšky od samotného centra. Byt jako takový nebyl úplně špatný. Kromě lehkého zápachu, rozbité zásuvky, která nám vypínala internet, uvolněné baterie v koupelně a úchylného zrcadla ve sprše, to nebylo zase tak špatné místo. Třeba balkón, na kterém jsme hned první večer popíjely víno, mi naprosto vyhovoval. Na 2 noci to stačilo bohatě a my jsme byly rády, že máme vůbec kde spát. Po ubytování už jsme se nezmohly na víc, než na cestu do obchodu právě pro víno a něco k jídlu. Večer jsme si ještě užily trochu zábavy (nebo spíš půl hodinu nekontrolovatelného smíchu) při předělávání gauče na postel, a pak už zalehly.








Po nějaké době u řeky, jsme se rozhodly jít zpět do centra a do muzea moderního umění, které nám našla Terka. Cestou jsme prošly kolem další hromady fotogenických věcí, jako například kolem cedule 'Hard Rock Cafe'. Nevím jak uvnitř, protože jsem tam nikdy nezavítala, ale zvenku jsou všechny tyhle kavárny, které jsem viděla, nádherné, a pokaždé něčím jiné. Za mě zatím vede Krakow, ale třeba se najde místo, které mě osloví více. Muzeum jako takové bylo.. zajímavé. Nejsem úplně velký fanda moderního umění a tam to vypadalo, jakoby někdo sesbíral pár věcí na ulici, dal je do místnosti a řekl tomu výstava. Co se mi ale naopak líbilo moc, byla kavárna, která byla právě před vstupem dovnitř. Myslím, že mám víc fotek baru než toho muzea. Priority.
 
 
 

Jelikož nás další den čekal budíček ve 2:50 a za celý den jsme byly dost uchozené, zamířily jsme domů. Po cestě se nám ještě stala taková milá věc. S Ter jsme stály na přechodě, a jelikož jí dřela bota, měla v ní nacpaný kapesník. Najednou nás oslovila paní, která stála za námi a dala Terce náplast s tím, že to bude určitě lepší, než otrhaný kapesník. I když jsme byly úplně mrtvé, tohle nám zhezčilo cestu zpět na ubytování. No a jak to bývá zvykem, když člověk musí usnout brzy, aby naspal alespoň pár hodin, mi usnuly asi v 1 ráno. Ve 3:10 už jsme byly na cestě na autobus směr letiště, ale o tom už zase v příštím článku :)


Colours of Ostrava 2017

Už je to nějaký ten týden, co jsem naposledy zasedla k počítači a napsala článek. Prokrastinuju v poslední době častěji a častěji, a pak to dopadá tak, že o akcích nebo událostech píšu tehdy, když už si ani nepamatuji, co se na nich dělo. Letošní ročník Colours of Ostrava začal před 3 týdny (skoro na den přesně) a já se teprve dnes ráno dostala k upravení kvanta fotek, které jsem tam pořídila. No, kvanta, to byla představa, realita je taková, že jich je použitelných asi 10. Klasika Leo. Ale jak se říká, nezáleží na kvantitě, a tak se spokojíme i s tím, co se použít dá, a já se přestanu obhajovat a radši vám něco napíšu o festivalu samotném. 


Letos začínal ve středu, nikoli ve čtvrtek, jak tomu bylo doposud. Důvodů, proč tomu tak bylo, jsem slyšela asi milion, ale do teď nevím, který je ten pravý. Mně osobně to nijak neovlivnilo, volno v práci jsem domluvené měla a zmatek ve dnech mám celé léto, takže ani to nebylo nové. Už první den byl docela nabitý program. Začalo to Birdy, pokračovalo přes skvělé Alt-J, na které jsem se těšila asi nejvíce a končilo Imagine Dragons, ze kterých sršela energie až dozadu, kde jsem stála já se zbytkem naší improvizované party. Většinu ročníků COO jsme trávily s Ter jen spolu, ale tentokrát nás bylo šest, a tak jsme si s Ter užívaly ten pocit, že i my máme kamarády (aspoň ten jeden den, že).

Druhý den jsme začaly u Nihils a tady už se ukazuje, jak špatný nápad je psát dojmy o 3 týdny později, protože už si naprosto nepamatuji, jak se mi líbili. Čekání na očekávanou LP jsme trávily jak jinak než jídlem. Naší tradicí je si každý rok dát trdelník, i když je to neuvěřitelně neletní jídlo. Když to nebyl trdelník, tak to byly Fæncy Fries, které jsem tam ochutnala poprvé, a pak si je musela koupit ještě 2x. Pokud byste měli zájem ochutnat tyhle boží hranolky i vy, máte možnost buď v Ostravě nebo v Olomouci. Takže pokud jste si říkali, že nemáte žádný jiný důvod do těchto měst zajet (chyba), tak teď už ho máte. O jídle bych mohla psát do nekonečna, ale o tom dnešní článek být nemá, proto se vrátíme raději k hudbě a to konkrétně k LP. Její hlas je prostě něco. Nemůžu říct, že by to byl nejlepší a nejenergičtější koncert, na kterém jsem kdy byla, ale něco na ní prostě bylo. Hlavně jsme si tam s Ter vytvořily nějakou úchylku na to, jak píská v písničce Lost On You (oficiální video - 0:35). Norah Jones jsme vzdaly asi po 3 písničkách a radši jsme se šly projít po areálu směr Arcelor-Mittal Stage, kde hrál Faada Freddy. To byla naopak úplná bomba. Do toho dne jsem ho vůbec neznala, ale šíleně mě to bavilo.
Dostáváme se ke třetímu dni, kde nás čekali Walking On Cars, které Ter miluje. Díky tomu jsem se dostala až dopředu (což bylo na Colours asi poprvé), kde jsem mohla čekání trávit pozorováním, jak družní někteří lidé jsou.. zvlášť holky ze Španělska. Koncert jako takový mě bavil a jsem ráda, že si ho Ter mohla užít takhle z 3. řady. Pak jsme si šly na chvíli poslechnout Louise Berryho, od kterého jsem měla pár písniček v playlistu na Spotify. A jsme opět u mojí krátké paměti, protože pak už si pamatuji jen, že jsme seděly úplně vzadu na zemi a hráli nám k tomu Midnight Oil, jejichž Beds Are Burning zná skoro každý (kromě Ter.. :D). Ještě než se dostanu k poslednímu dni, ráda bych upozornila, že moje výpadky paměti nejsou způsobeny alkoholem.





Čtvrtý den bych mohla shrnout i do pár vět, protože ten den jsem na žádném koncertě ani oficiálně nebyla. Když jsme dorazily do areálu, kde hrál David Koller, šly jsme ukořistit stín, abychom se nerozpustily, pak se sešly s Terčinou kamarádkou, a já pak vyrazila za fluffy kamarádem (neptejte se, kdo to vymýšlel). Celou dobu bylo slunečno, ale ke konci se začalo zatahovat a všichni se strategicky schovávali pod "slunečníky" u stánků. Po nějaké chvíli pod slunečníkem, do kterého stejně pršelo, jsme se rozhodli, že to v pláštěnkách mimo ten dav bude lepší. A teď se dostáváme k tomu, že vám úplně dobrovolně popíšu jeho skvělou pláštěnku do kapsy. Představte si mikrotenový sáček. Představte si ho v modré barvě jako mají pytle na odpadky. Představte si, že do něj teče voda úplně stejně, jako byste ho na sobě neměli. Takhle úžasná ta pláštěnka byla, akorát vám bohužel neřeknu, kde ji koupíte a za kolik, protože ji dostal od někoho zadarmo :). Já se naopak škvařila ve své pláštěnce po kotníky, v naprosto mokrých Vanskách s mokrýma vlasama, ze kterých mi překvapivě všude netekla růžová barva. Když přestalo pršet, vyrazila jsem zpět za Ter a za hranolkama, které jsem si před odchodem prostě nemohla odpustit. Pak už jsme šly domů, protože jsme byly naprosto mokré a neměly úplně chuť jít na žádný koncert.
Já jsem si fesťák užila, tak jako každý rok, hlavně díky skvělé společnosti, kterou jsem tam po celé ty 4 dny měla. Hudebně mi přišly letoční Colours trochu slabší, co se programu týče. Byli tam někteří skvělí interpreti, ale byly roky, které jsem si užila mnohem více. Tak jako tak jsem moc zvědavá, koho uvidím na těch příštích :)

Avocado People - Cancel Cancer

Zdravím všechny. Ještě než se pustím do rekapitulace festivalu Colours of Ostrava, mám pro vás článek plný fotek, na kterých figuruje hlavně tričko značky Avocado People. O této značce jsem až do nedávna sama nevěděla, ale jeden večer k nám do kavárny zavítal sympatický pár, kde oba měli na sobě právě toto tričko. Ukázalo se to, že šlo o majitele  této značky a  přítelkyni, která mu se vším pomáhá. Oba mě poprosili, jestli by u nás mohli nechat pár letáčků. Hned ten večer jsem si musela jedno tričko objednat. Ono totiž nejde o jen tak nějaký kousek, který strčíte do skříně a zapomete na něj. Zisk z jejich prodeje jde CELÝ do rodin postížených rakovinou nebo na organizace, které těmto rodinám pomáhají. A to už stojí za zvážení, ne? Na stránkách najdete kromě svršků, plátěných tašek nebo tzv. pytlíčků i produkty, které reprezentují i jiné projekty.








On Off Time

Dokážete si v dnešní době představit život bez internetu? Je neuvěřitelné, že ještě před pár lety to byla úplně normální věc a teď se nám to zdá jako ten největší experiment. V minulém článku jsem se už zmínila o tom, že jsme s Ter absolvovaly výlet po naší krásné zemi. Vyrazily jsme spolu na jižní Moravu do Rohatce a rozhodly se, že to pojmeme jako takový "off time" neboli čas, kdy se ani jedna nepřipojíme na internet.
Cesta vlakem proběhla překvapivě bez problémů a my stihly všechny spoje, které jsme stihnout měly. V Rohatci jsme měly domluvené ubytování přes službu Airbnb a pro nás obě to byla premiéra. U domu nás přivítal sympatický pán, ukázal nám místo, kde jsme ten den měly přespat, a domluvil se s námi na prohlídku vinného sklepa, který provozuje jako koníček. Náš pokoj byl naprosto kouzelný a skvěle vybavený. Dokážu si představit, že bychom tam jely na víc než na jednu noc. My jsme hned využily kuchyně a uvařily si oběd, protože bohužel, ve svátky bylo skoro všechno zavřeno, a tak náš původní plán navštívit burgrárnu padl. Po obědě jsme vyrazily prozkoumat Rohatec a po krátké procházce skončily na kofole v přístavu. Úplně mi to připomínalo dovolené, na které jsme jezdili, když jsem byla malá. Večer jsme šly na zmiňovanou návštěvu vinného sklepa, kde jsme ochutnaly asi 7 druhů vína a nakonec odcházely se třemi lahvemi. Dvě jako suvenýr a tu třetí jsme si otevřely ještě ten večer k popcornu, chipsům a kartám, kterým jsme ten den propadly.



 


Druhý den jsme měly naplánovaný výlet autobusem do Strážnice na zámek a do skanzenu. Ještě než jsme vyrazily, vychutnaly jsme si snídani venku, což bylo něco úžasného. Bohužel nebo možná bohudík jsme si spletly čas odjezdu autobusu, a tak jsme do Strážnice vyrazily pěšky. Cesta nakonec trvala déle, než jsme si myslely, a tak jsme nakonec došly jen do přístavu v Petrově, kde jsme se podívaly na kostel, snědly uvařený oběd a opět skončily na Kofole. Pak už jsme sedly do autobusu a  s nadějí, že budeme doma o 4 hodiny dříve, vyrazily zpět na ubytování pro věci. Po hodině čekání na vlak a půl hodině ve vlaku jsme dorazily do Starého města u Uherského Hradiště, kde jsme zjistily, že má náš vlak 110 minut zpoždění. Tak jsme se rozhodly čekání trávit dojídáním posledních zásob a hraním karet. Jak říkám, kartám jsme za ty 2 dny naprosto propadly. Nakonec jsme tedy domů dorazily jen o 2 hoďky dřív a naprosto mrtvé.


Já jsem si výlet neuvěřitelně užila a o to víc, když jsme ho trávily bez telefonů v ruce. Jediná chvíle, kdy mi internet chyběl, byla ta, když jsem chtěla zjistit jestli je naše spojení na vlak správné. Ale jinak? Rozhodně si dokážu představit, že bych ten internet nezapnula ještě dalších pár dní (nechci psát týdnů, abych si zbytečně nehrála na hrdinu). Takže pokud vám připadá, že jste až příliš moc online, vypněte wifi a data a zkuste alespoň den spoléhat jen na sebe, tištěné jízdní řády a mapu.