Avocado People - Cancel Cancer

Zdravím všechny. Ještě než se pustím do rekapitulace festivalu Colours of Ostrava, mám pro vás článek plný fotek, na kterých figuruje hlavně tričko značky Avocado People. O této značce jsem až do nedávna sama nevěděla, ale jeden večer k nám do kavárny zavítal sympatický pár, kde oba měli na sobě právě toto tričko. Ukázalo se to, že šlo o majitele  této značky a  přítelkyni, která mu se vším pomáhá. Oba mě poprosili, jestli by u nás mohli nechat pár letáčků. Hned ten večer jsem si musela jedno tričko objednat. Ono totiž nejde o jen tak nějaký kousek, který strčíte do skříně a zapomete na něj. Zisk z jejich prodeje jde CELÝ do rodin postížených rakovinou nebo na organizace, které těmto rodinám pomáhají. A to už stojí za zvážení, ne? Na stránkách najdete kromě svršků, plátěných tašek nebo tzv. pytlíčků i produkty, které reprezentují i jiné projekty.








On Off Time

Dokážete si v dnešní době představit život bez internetu? Je neuvěřitelné, že ještě před pár lety to byla úplně normální věc a teď se nám to zdá jako ten největší experiment. V minulém článku jsem se už zmínila o tom, že jsme s Ter absolvovaly výlet po naší krásné zemi. Vyrazily jsme spolu na jižní Moravu do Rohatce a rozhodly se, že to pojmeme jako takový "off time" neboli čas, kdy se ani jedna nepřipojíme na internet.
Cesta vlakem proběhla překvapivě bez problémů a my stihly všechny spoje, které jsme stihnout měly. V Rohatci jsme měly domluvené ubytování přes službu Airbnb a pro nás obě to byla premiéra. U domu nás přivítal sympatický pán, ukázal nám místo, kde jsme ten den měly přespat, a domluvil se s námi na prohlídku vinného sklepa, který provozuje jako koníček. Náš pokoj byl naprosto kouzelný a skvěle vybavený. Dokážu si představit, že bychom tam jely na víc než na jednu noc. My jsme hned využily kuchyně a uvařily si oběd, protože bohužel, ve svátky bylo skoro všechno zavřeno, a tak náš původní plán navštívit burgrárnu padl. Po obědě jsme vyrazily prozkoumat Rohatec a po krátké procházce skončily na kofole v přístavu. Úplně mi to připomínalo dovolené, na které jsme jezdili, když jsem byla malá. Večer jsme šly na zmiňovanou návštěvu vinného sklepa, kde jsme ochutnaly asi 7 druhů vína a nakonec odcházely se třemi lahvemi. Dvě jako suvenýr a tu třetí jsme si otevřely ještě ten večer k popcornu, chipsům a kartám, kterým jsme ten den propadly.



 


Druhý den jsme měly naplánovaný výlet autobusem do Strážnice na zámek a do skanzenu. Ještě než jsme vyrazily, vychutnaly jsme si snídani venku, což bylo něco úžasného. Bohužel nebo možná bohudík jsme si spletly čas odjezdu autobusu, a tak jsme do Strážnice vyrazily pěšky. Cesta nakonec trvala déle, než jsme si myslely, a tak jsme nakonec došly jen do přístavu v Petrově, kde jsme se podívaly na kostel, snědly uvařený oběd a opět skončily na Kofole. Pak už jsme sedly do autobusu a  s nadějí, že budeme doma o 4 hodiny dříve, vyrazily zpět na ubytování pro věci. Po hodině čekání na vlak a půl hodině ve vlaku jsme dorazily do Starého města u Uherského Hradiště, kde jsme zjistily, že má náš vlak 110 minut zpoždění. Tak jsme se rozhodly čekání trávit dojídáním posledních zásob a hraním karet. Jak říkám, kartám jsme za ty 2 dny naprosto propadly. Nakonec jsme tedy domů dorazily jen o 2 hoďky dřív a naprosto mrtvé.


Já jsem si výlet neuvěřitelně užila a o to víc, když jsme ho trávily bez telefonů v ruce. Jediná chvíle, kdy mi internet chyběl, byla ta, když jsem chtěla zjistit jestli je naše spojení na vlak správné. Ale jinak? Rozhodně si dokážu představit, že bych ten internet nezapnula ještě dalších pár dní (nechci psát týdnů, abych si zbytečně nehrála na hrdinu). Takže pokud vám připadá, že jste až příliš moc online, vypněte wifi a data a zkuste alespoň den spoléhat jen na sebe, tištěné jízdní řády a mapu.


One Day in Bratislava

Člověk nemusí jet 3000 km daleko, aby poznal krásné místo. Někdy stačí jet jen pár hodin po své vlastní zemi, a někdy stačí jet pár hodin do země, která ještě před několika lety byla součástí té naší. Výlet do krásného města na jihu Moravy, který jsem zažila minulý týden s Ter, na vás čeká v jednom z příštích článku, ale dnes se zaměříme na krásné Slovensko. Na začátku července jsme se s mamkou vydaly vlakem do nedaleké Bratislavy. Tuto cestu jsem jí slíbila už k narozeninám, ale počasí bylo proti nám, a tak jsme to nechaly až na prázdniny.

You don't have to travel miles and miles to be in a lovely place. Sometimes, the best places are located a few hours long way across your country or in country that used to be part of your own country. In the beginning of July, I went to Slovakia with my mum. I'd promised her I'd take her to Bratislava for her birthday and that's what I did.


Z počátku to vypadalo, že i ten den bude venku chladno a sychravo, což jsem vzhledem k volbě oblečení nevítala s nadšením. Hned jak jsme vystoupily z vlaku, trochu jsem mamce záviděla, že má na sobě jeany a já kraťasy. Ten odhad oblečení mi prostě někdy nevyjde (někdy často). Do města jsme z nádraží šly pěšky přes Grossalkovičův palác, který jsem při poslední návštěvě Bratislavy neviděla. Pak jsme zamířily do samého centra na snídani ve Five Points, což byl podnik, který mi byl doporučen na instagramu. Už je takovou naší tradicí, že si na výletech dáváme anglickou snídani a jinak tomu nebylo ani tentokrát. Já si k tomu dala moc dobrou filtrovanou kávu a mamka cappuccino. Snídaně byla naprosto perfektní a já jsem konečně vyzkoušela slavné ztracené vejce. Taky jsem si hodila toast na zem a dala ho zpět na talíř jen kvůli fotce. Je to nechutné? Trochu ano, ale toast jsem samozřejmě nesnědla. Po hodince prosezené na zahrádce jsme odcházely spokojené, najedené a připravené na kopec, který vedl na hrad. Obsluha byla naprosto úžasná a podnik se mi celkově moc líbil, a kdyby bylo chladněji, určitě by nevadilo sedět uvnitř, protože i vybavení interiéru bylo naprosto špičkové.

At first, it looked like it's going to be a rainy day and that wasn't really making me happy, because of my choice of clothing. It looked like my mum won, because she was wearing jeans and I was freezing in shorts. I don't know why, but I suck when it comes to clothing. I dress too much when it's hot and not enough when it's cold. First sight we visited was on our way to centre. It's Grossalkovic Palace located few minutes from train station and city centre. Then we went to the city centre to Five Points where we ordered coffee and English breakfast. A friend of mine had recommended this place to me and I'm glad I went. The breakfast was really delicious and I finally got a chance to try poached eggs. I also got a chance to look like a total pig. When they brought our breakfast I somehow sent one of my toast to the ground, put it back, took a picture and then threw it away of course. Anything for instagram, lol. After a while, we're leaving satisfied, full and ready for a hill that was ahead of us.









Na hradě jsme se pokochaly nádherným výhledem, nafotily pár fotek, a pak zamířily zase zpět do toho času už slunečného centra (kdo se smál teď všem v jeanách, co?). Naprosto zbožňuju Bratislavské centrum a hlavně ulici, která vede k divadlu. Je lemovaná nejrůznějšími restauracemi a vždy se na ni něco děje. Když už jsme měly vše prošlé, byl čas na oběd. Pro ten jsme zvolily Bratislavskou reštauracii, kde jsme si objednaly jídlo pro dva - jedny halušky se zelím, jedny s brynzou, a pak taštičky plněné brynzou. Za mě je to perfektní volba pokud  jdete ve dvou (nebo máte bezedný žaludek) a chcete ochutnat pravé slovenské jídlo. Cenově to vychází taky super, zvlášť když se o účet rozdělíte. Pak je to i "chudý student friendly". Chvilku jsme poseděly, a pak vyrazily na vlak, který nám za hodinu jel. Já osobně jsem si výlet užila a i mamka vypadala spokojeně. Určitě je toho v Bratislavě ještě dost k prohlédnutí, ale i za jeden necelý den se toho dá hodně stihnout. Co vy? Byli už jste v Bratislavě? :)

View from the hill was really stunning. We took a couple of photographs and then went back to the city centre. In the end, it's a sunny day and you can imagine how happy I was (who was laughing now, mum?). I love Bratislava's centre and mostly street leading to historical building of National Theatre. It's full of restaurants, cafés and if you're lucky, you can see some kind of peformance on a stage in the middle. When we're hungry again, we went to Bratislava Flag Ship Restaurant. Because we wanted to try typical Slovak dish, we ordered special meal for two with three kinds of Slovak dishes. It wasn't too expensive for a meal for two, so I think I could even call it poor student friendly. After a while, we had to go back to the train station. I really enjoyed the whole trip and I can't wait to explore Bratislava more.



Pink Lady in Bratislava

Co se nestalo? Posledních 10 dní chodím po světě s růžovými vlasy a naprosto to miluji.  Když jsem přišla ke kadeřníkovi s obrázkem holky s vlasy v pastelových barvách, nenapadlo mě, že já budu odcházet s tmavě růžovou barvou a nervózním výrazem na tváři. Ano, původní plán byla pastelová, ale to by nebyl můj kadeřník, aby mě nepřemluvil na nějakou šílenost. Několikrát jsem zopakovala, že to chci světlé a on zase, že si stejně po pár umytích budu stěžovat, že to nebylo tmavší, a že už se to úplně vymylo. No to určitě. A nakonec měl pravdu.

Do you know what happened? Last 10 days or so, I've been living life of a girl with pink hair and I'm absolutely digging it! 10 days ago, when I visited my hairdresser with thought of pastel purple hair, I didn't think I would leave with crazy pink hair and nervous look on my face. Yes, the original plan has been pastel colour, but my hairdresser is and has always been a bit crazy so he kind of changed my mind. I said at least 10 times during the whole process that I wanted it anything but dark and he always repeated I would be mad I haven't asked for darker. Yes.. sure. And he was right.


Když jsem přijela ten den domů, byla jsem z toho šíleně nesvá. Najednou mi chyběla moje světlá blond a ta růžová mi neseděla. Co mě trochu uklidnilo, byla reakce mamky, taťky a mého okolí. Všichni z toho byli dost nadšení a najednou i já jsem se na sebe dívala s úsměvem. Bavilo mě jít po ulici a sledovat pohledy ostatních. Vidět překvapení lidí, že je nějaký "chuligán" s růžovou hlavu pouští sednout v tramvaji. Možná to zní hloupě, ale tahle šílenost mi dodala neuvěřitelné sebevědomí. Teď trochu oplakávám, že barva vybledla a je mnohem mnohem světlejší, ale kdo říká, že už si ji nikdy nemohu dát znovu. No ne? A jak se líbí tahle změna vám? :)

PS: Za fotky děkuji mé šikovné mamince. Dělala to samozřejmě dobrovolně a ráda :)

When I came home that day, I was anything, but sure about it. Somehow, I missed my old blonde hair and didn't really feel myself in pink version of myself. What calmed me a little were reactions of my mum, dad and friends. They all were excited and suddenly, I was looking at myself with big big smile. I was enjoying looks on faces of people who passed me. It may sound stupid, but my self-esteem grew just because of this crazy idea. Now I'm a bit sad they are not as dark as they were 10 days ago, but who says I can't do this again. Am I right? And what do you think about Lea with pink hair. 

PS: Big thanks to my mum for these photographs ♥




Sunglasses - TOPSHOP, Watches - Daniel Wellington, Sweater - Zara, Shorts - Stradivarius, Shoes - TOMS, Bag - Scribbler


Festival v ulicích 2017

Tak mám za sebou další fesťák nebo spíše krátké odpoledne festivalu v ulicích, které jsem trávila tentokrát s Ter. Celá akce trvala 2 dny, ale vzhledem k tomu, že jsem v sobotu jela na výlet do Bratislavy, zúčastnila jsem se pouze pátečního programu. Možná proto nemám moc fotek.. někdy se mi do toho focení jednoduše moc nechce a s fotkami, které nakonec vyfotím, ve výsledku nejsem ani moc spokojená. 

Another festival is over.. well, another short festival afternoon spent with Ter. The whole event lasted for two days - Friday and Saturday. On Saturday, I went to Bratislava and that's why I could only go on Friday. That's probably a reason why I don't have many photographs for you. Sometimes, I'm just not in a mood to photograph and in the end I'm not satisfied with what I captured. 



Ten den jsem chtěla pouze na 2 koncerty a to konkrétně na Thoma Artwaye a Lenny. Jejich koncerty jsem už několikrát viděla a vždycky mě moc bavily, a ani ten den nebyl výjimkou. Oba je spojuje to, že zpívají pouze anglické písně. Zpěváky celkově obdivuji a o to víc, když nezpívají ve svém rodném jazyce. Nevím čím to je, ale já bych se bála jít do světa s anglickou písničkou, protože bych měla pocit, že tam je určitě nějaká hrozná chyba, kterou jsem přehlédla. Ne nadarmo se doporučuje neučit se gramatiku podle písniček.

That day, I went to see two interprets only - Thom Artway and Lenny. I'd seen them before and I really like their music. Even though they both are from the Czech Republic, they both sing in English language.  That's something I admire. People who can sing just blow my mind and if they sing in language that's not their mother language, I'm impressed. I'd be scared to share song written in English, because I'd be afraid I made some mistake in lyrics.




Kromě koncertů jsme měly s Ter v plánu i focení, kvůli kterému jsme se přesunuly do centra Ostravy. Vyšlo nám zrovna moc pěkné světlo, a tak to byla doslova radost. Vzniklo při něm pár opravdu povedených fotek. Nejvíc nadšená jsem ale z fotky, kde se směju jako lachtan. Člověk se snaží pózovat, tvářit se alespoň trochu přitažlivě a nakonec se mu stejně nejvíce líbí fotka, kde se zrovna něčemu nekontrolovatelně směje. No není to ironie?


After festival, we went to the centre of Ostrava to take some photographs of outfits. The lightning was amazing and I'm pretty happy with couple of them. My favourite picture is the one where I'm laughing out loud. You're making all the poses and in the end, you're most happy about picture where you're completely spontaneous. It's quite ironic, isn't it?

Slavnosti pivovaru Ostravar 2017

Další fesťák je za mnou a já už se nemůžu dočkat těch dalších, které mě letos čekají. Úplně jsem zapomněla, že jsem festivalovou sezónu roku 2017 už stihla zahájit a to konkrétně Ostravským Majálesem. Moje paměť je každým dnem horší a horší. Taky si občas připadáte jako důchodce, který už si ani nepamatuje, kam si dal zuby? Já skoro pořád (ještě, že zuby mám zatím připevněny k dásním). Posledních pár dní bylo na blogu zase na chvilku trochu mrtvo a já jsem zase natěšená na psaní nových článků. I když, nebudu vám lhát, mám teď trochu tvůrčí krizi, tak si nejsem jistá, jestli na ten nával článků vůbec dojde.



Jak už jsem řekla. Zúčastnila jsem se dalšího festivalu a to konkrétně Slavností pivovaru Ostravar, které se konaly už po 17. Já byla teprve podruhé, ale opět jsem byla až na pár maličkostí moc nadšená. Program se letos opět povedl a já viděla pro mě známé i neznámé interprety. Mezi ně patřili například Horkýže Slíže, Tři sestry, Michal Hrůza, Čechomor, Light & Love, Jakub Ondra a v neposlední řadě i skupina Kryštof. Tedy.. alespoň její část, protože do kamionu se všichni členové nevtěsnali. Ano, čtete dobře. Každý rok hraje na slavnostech skupina Kryštof, ale aby to nebyla nuda, pokaždé si vymyslí něco speciálního. Jeden rok hráli dokonce i na střeše pivovaru, ale o to jsem bohužel přišla. Letos tedy přijeli v kamionu a bylo to tedy něco. Sice to na začátku bylo takové zmatené, nikdo netušil kam má jít, a kde se nakonec bude hrát, ale nakonec jsme s mamkou chytly skvělé místo hned vepředu. No a jelikož skupina vydala novou desku, rozhodla se ji přímo na Slavnostech i pokřtít a to jak jinak, než pivem.





Když už jsme u piva, já jako někdo, kdo pivo rád nemá, jsem byla trošku zklamaná nabídkou nealkoholických nápojů. Ochucená piva mi nechutnají, to samé se dá říct i o Sládkově limonádě, a tak jsem byla odkázána na malinovku, která nakonec stihla úplně dojít. No jo, všechno prostě nemůže být perfektní, ale to mi nezabránilo si ty dva dny plné hudby užít naplno. Nepokazilo mi to ani to, že mě někdo 2x zlil pivem nebo že jsem se na ty dva dny stala magnetem na divné opilé lidi. Někdy se jednoduše zadaří.  A jaký jste měli víkend vy? :)



 


PS: Děkuji vám za skvělé komentáře u minulého článku :)